Tobruk

Napsali o nás

Režisér Marhoul vyjádřil úctu generálu Karlu Klapálkovi

Nové Město nad Metují/Město v úterý prožilo svůj velký den. Nejenže bylo slavnostně otevřeno zrekonstruované kino, ale ve spojení s tematikou prvního promítaného filmu - Tobruk - sem přijely významné osobnosti různých společenských sfér od politiky až po historii a kulturu. Mezi nejzajímavější hosty patřily dámy Olga Táborská a Eva Ježková - dcery generála Karla Klapálka, jednoho z nejvýznamnějších novoměstských rodáků a členů protinacistického odboje. Ty se o své zážitky z dobrodružného dětství podělily se starostkou města Bronislavou Malijovskou, s režisérem filmu Tobruk Václavem Marhoulem a také s poslancem Josefem Ježkem. Součástí slavnostního programu byla výstava o generálu Karlu Klapálkovi a položení kytic u jeho pamětní desky v úzkém kruhu rodiny a významných hostů. "Je úžasné, jak je Nové Město na svého generála pyšné," sdělil své pocity režisér Marhoul. Armádní generál Karel Klapálek se narodil před 115 lety v budově vlakového nádraží. Za první světové války působil v československých legiích v Rusku, za což získal Řád bílého lva od Edvarda Beneše. Ve druhé světové válce se stal členem protinacistického odboje Obrana národa. Po prozrazení emigroval přes několik zemí do Palestiny, kde se začlenil do československého zahraničního vojska. Bojoval na Blízkém východě i v Africe u Tobruku. Roku 1945 ho generál Ludvík Svoboda jmenoval velitelem 1. československého armádního sboru. Za socialistické éry byl uvězněn, teprve později díky přímluvě ruských generálů byl vyznamenán Řádem 25. února, titulem Hrdina ČSSR a Řádem rudé zástavy. "Hrozně mě štve, že se současný režim na tatínka úplně vykašlal a nijak ho nevyznamenal. A nevím jestli existuje nějaká instituce, která by to byla schopna napravit," říká dcera Olga. Tatínek byl pro ni, jak uvedla, tím nejspravedlivějším člověkem na světě. "Dodnes si pamatuji, jak se vrhl do rvačky, aby pomohl malému klukovi, kterého ti starší bili. Byl to náš hrdina. Nikdy jsme ani v nejmenším nepochybovali, že se nám z války vrátí domů," vzpomíná Olga. Ani ona a její matka to však neměly za druhé světové války lehké. Jako rodinné příslušnice byly několikrát vězněny. Druhá mladší dcera Eva zatím putovala po příbuzných. "Když jsme byly s maminkou zavřené, měly jsme ve vězení obrovský přehled o situaci ve válce. Nevím jak je to možné, ale v lágru se vždycky vědělo, kde jsou vojska a dokonce se k nám i dostalo, že tatínek mluvil v káhirském rozhlasu. Myslím, že Eva to měla z nás tří nejtěžší. Zatímco my jsme byly s maminkou alespoň spolu, ona byla sama," vypráví Olga Táborská. Po válce pracovala jako knihovnice, přestože jejím nesplněným snem je oblast politiky. Mladší Eva překládala technickou literaturu. "Když se dnes ohlédnu zpátky, nechápu, jak jsme to všechno s vyrovnanou myslí přečkaly," uzavírá vyprávění Olga. Více fotografií najdete na adrese: nachodsky. denik.cz/klapalek