Tobruk

Napsali o nás

Síla filmu Tobruk je v jeho náladě

Václav Marhoul konečně dotáhl svůj vysněný projekt do cílové roviny. Do kin dnes vstupuje film Tobruk - osobitý pohled na osud malé československé jednotky v zákopech druhé světové války v Africe.
Scénář Václava Marhoula vychází z některých motivů knihy Stephena Cranea Rudý odznak odvahy. Nezahlcuje děj akčními scénami, ale soustřeďuje se na vojáky, jejich vztahy mimo zákopy i ve vypjatých okamžicích, na náladu místa a času, do něhož jsou uvrženi. V tomto směru je Tobruk nevšedním pojetím války na plátně. Nijak ji nešidí, ale přesto si vystačí s několika klíčovými momenty výbuchů a přestřelek, a pozornost diváka odvádí k atmosféře pouštní krásy i osamělosti kontrastující s nesmyslností válečné izolace skupinky lidí.
Středem filmu jsou tři mladíci, kteří přijíždí posílit českou jednotku do Egypta. V táboře panují běžné vojenské zvyky a strohé velení, obávaným mužem se stává zakomplexovaný desátník Kohák s pokřiveným charakterem. A právě postavy jsou tím, co Tobruk zrazuje. Jejich expozice je příliš dlouhá, od půlky se teprve film lomí do dramatičtějšího tvaru. Jako by se autor nemohl rozhodnout, zda bude sledovat osudy celé skupiny, nebo jednotlivce, jenž se svým příběhem (třeba Jirkovou dezercí, která slibovala určitý vývoj) zajímavě vyčlení z kolektivu postav. Z ostatních hrdinů se totiž výrazněji prosadí jen žid
Liebermann a desátník Kohák, další charaktery stihl Marhoul jen načrtnout. Protože film nemá silný příběh, který by jednotlivé obrazy spojoval, stáváme se svědky jakýchsi epizod z pouštní válečné výspy, a to vyvolává pocit nekompaktnosti celku. Je zjevné, že to byl záměr. Ale funguje bohužel jen někde.
Režijně je Tobruk výtečný, avšak scénář by si býval zasloužil více pozornosti. Oč silnější je vizuální nálada a pocitovost filmu (působivé jsou Smutného záběry proměnlivosti pouště), o to víc Tobruk zápasí s tempem vyprávění.
Kdo čeká válečný film amerického ražení se silným příběhem, bude zklamán. Trpělivější divák ocení práci s detailem (pečlivá výprava, věčný pot na tváři, špína za nehty, sprchy uprostřed pouště) a odvahu obsadit film neokoukanými herci, z nichž zaujmou Robert Nebřenský (Kohák), Petr Vaněk (žid Liebermann) a Michal Novotný (Růžička) rozehrávající skvěle své typy.
Janu Medunovi coby dezertéru Jiřímu schází pro roli větší charisma. A ještě něco je třeba ocenit - vyškovský vojenský dril naordinovaný režisérem, který herci před kamerou vrchovatě zúročili, nevšední filmovou hudbu Richarda Horowitze korespondující s pouštní náladou a originalitu zobrazení pocitu z lidské koexistence a zkoušky charakterů v mezní situaci.

Táborský deník / 10.09.2008 / Jana Podskalská | 06. 10. 2008 |

zpět >>